Když se probudila, byl už nový slunečný den. Byl to její den, protože dnes slavila své 17. narozeniny. Paprsky ji lehce šimrali na tváři a ona slyšela tetu, jak ji jako každý den volá dolů na snídani. Sedla si tedy na postel a protřela si oči. Přehodila přes sebe lehký župan béžové barvy, obula si bačkory a pomalu po schodech sešla dolů do jídelny.
Poslušně snědla všechnu svou snídani, umyla po sobě talíř a vydala se na zahradu aby si sedla na houpačku. Jako malá tam seděla pořád. Znovu se jí v hlavě vybavily vzpomínky. Vzpomněla si, jak ji táta houpával, zatímco její maminka jí v kuchyni připravovala její oblíbený čokoládový dezert.
Bylo to 6 let od jejich autonehody. Juliette nemohla uvěřit, že už tu s ní nejsou.
,,Slyšíš?", ozvalo se z předsíně, ,,je tu!", křičela teta.
,,A kdo tu je?", nechápala Juliette.
,,Přece Gabriel, něco ti přivezl, pojď sem!" .
,,Vždyť už běžím.", odvětila Juliette.