Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že samota není zase tak špatná naopak - vyhovuje mi.
Od té doby, co jsem změnila životní styl a "změnila se" mám úplně jiné cíle, jiné pocity...
Od té doby, co jsem změnila životní styl a "změnila se" mám úplně jiné cíle, jiné pocity...
...jiné názory.
Vždycky když jsem byla někde sama, byl to pro mě "horor", nevydržela jsem to;D Byla jsem hodně hyperaktivní člověk, společensky založený s nepřestávajícím smíchem a poflakováním se venku, nebo hodinovém vysedávání na facebooku. Věci se však rychle obrátili, když jsem zjistila, že můj tehdy nejlepší kamarád vlastně kamarád nebyl. Já neměla s kým chodit ven, takže jsem se doma nudila a byla na facebooku.
Uvědomila jsem si ale, že už tam nic není, tak jsem ho zrušila a začala vyhledávat jiné aktivity. Začala jsem hodně sportovat, psát básničky, číst, vzdělávat se apod. a změnila všechno co bylo předtím. A jelikož jsem tyhle atktivity prováděla většinou sama, zvykla jsem si. Postupem času se mi to dokonce zalíbilo a jsem za to ráda. Pořád jsem ráda mezi lidmi, ale jsou chvíle kdy musím být sama. A je mi tak mnohem, mnohem líp. Nejenom že jsem klidnější a ne tak šílená jako předtím (:D), ale jde to vidět i na lepších známkách a povaze...
...a ocení to nejenom naši.
Někdy je prostě lepší "vypnout"..:)
Někdy je prostě lepší "vypnout"..:)
