close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Listopad 2012

MY SECOND BLOG

19. listopadu 2012 v 19:31 | Kleine.Mademoiselle |  Deníček | Diary
Najdete ho

Když se pokouším "kreslit"..:D:)

5. listopadu 2012 v 21:47 | Kleine.Mademoiselle |  Deníček | Diary


Nadpis mluví za vše:D ;)



Ano, opět nový vzhled..

4. listopadu 2012 v 18:04 | Kleine.Mademoiselle |  Deníček | Diary
Už mě prostě nebavil předchozí design.
Vím, že to měním dost často, ale ta růžová mi prostě lezla na mozek! :/ :D

Taky jsem si pohrála s menu.
Příběhy o Juliette, Rozhovory, Diskuze, rubriku 100 věci, které miluji aj.
najdete ve ČLÁNCÍCH.

Jinak je všechno při starém, jen na umístěno na jiné misto...:)

Doufám, že se Vám změna líbí...

_____________________________________________Hezký den:)

Osudová vycházka

2. listopadu 2012 v 20:36 | Kleine.Mademoiselle |  Jednorázovky
Je tma a ona už nemá sílu dál pokračovat. Ztracená bloudí dál noční krajinou. Je chladno a ona má jen tenkou noční košilku a jediné co ji právě teď hřeje je láska k němu a slzy, které se jí kutálí jedna za druhou po bledém obličeji.

Na rudých tvářích se jí roztekla řasenka od neustálého pláče, ale jediné co ji v tu chvíli zajímá je, kde právě je a kde je vlastně on. Princ na bílém koni, který tak důvěryhodně sliboval nestárnoucí lásku a už tak dost známe a naivní navždy spolu.

S myšlenkami v oblacích dál kráčí neznámou krajinou. Nohy ji zebou a ona doufá, že už brzo najde někoho, kdo by jí pomohl. Zmožená to chce každou chvílí vzdát, ani neví, jak dlouho už takhle bezvýznamně chodí.

Zastaví se a podívá se kolem sebe. Nešla už tudy? Tyhle stromy jsou jí povědomé a tak se rozhlídne kolem sebe a změní směr. V nohách má desítky kilometrů, ale přesto se ještě nevzdala. Sklopila hlavu a s pohledem k zemi dál pokračovala.

Když se zase narovnala, uviděla, jak v dáli něco svítí. Zajiskřily jí oči a ona se s námahou pousmála. Rozběhla se napříč světlu a doufala, že lidé ji pochopí a pomohou.

Byla ve městě. Neví kde, nikdy tu nebyla, jak posoudila z neznámých ulic. Vyhledala telefonní budku a snažila se mu zavolat. Zmrzlé prsty ji boleli natolik, že byla ráda, když vyťukala jeho číslo a přiložila sluchátko k uchu.

Ze sluchátka se ozvalo pouhé pípnutí, ale ona to stejně nevzdala. Vytočila mámino číslo, i když věděla, že když stiskne ono zelené tlačítko, bude následovat dlouhý proslov a doma neskutečný výslech. Přemýšlela, ale když se podívala kolem a na sebe, jak její tělo pokrývá husí kůže, zavolala. Asi byla celou dobu u telefonu, protože netrvalo dlouho a ona to vzala. Aspoň někdo. Protože nevěděla, kde právě je, snažila se místo alespoň popsat. Naštěstí máma věděla, kde to je a vydala se za ní.

Přimhouřila oči, když se před ní objevilo auto s výraznými světly. Nastoupila a čekala šílený křik a výčitky. Místo toho bylo ale celou cestu domů ticho. Doma si lehla do měkoučké postele a zabalila své tělo do teplé přikrývky. Byla ráda, že to takhle dopadlo.



Diskuze 0.4

2. listopadu 2012 v 19:10 | Kleine.Mademoiselle |  Diskuze | Discussion